Navzdory všem pesimistům, kteří po změně majitele fotografické divize Olympusu hlásali jeho konec, je tady další důkaz toho, že žádný konec nenastal. Tím důkazem je nový fotoaparát, jenž právě přichází na trh a který jsem měl možnost nějakou dobu testovat. Je to Olympus OM-1 a já jsem velmi rád, že se s vámi nyní můžu podělit o mé první dojmy a zkušenosti.

OM-1 má nový senzor, který je nyní vrstvený BSI Live CMOS. Ten zajišťuje rychlejší čtení, dvakrát vyšší snímkovou frekvenci sekvenčního snímání a dvakrát větší přesnost AF ve srovnání s E-M1 Mark III a E-M1X. Zároveň slibuje nižší šum a vyšší dynamický rozsah. Při zpracovávání rawu bychom tedy logicky měli dostat daleko víc detailů z tmavých míst i při fotografování na vyšší ISO. Vzhledem k tomu, že v době testování fotoaparátu ještě žádný z mých oblíbených programů na zpracování rawů nový formát nepodporoval, budu se tomu tématu věnovat podrobně později. Zatím jsem vycházel hlavně z toho, co mi nabízí foťákem zpracovaný formát JPG, případně tif z programu OM Workspace. I tak jsem ale s výsledky velmi spokojený.

Protože kompletní technickou specifikaci nebude složité si dohledat na internetu, zaměřil jsem se v tomto článku hlavně na to, co mě jako fotografa zvířat zaujalo nejvíc.

Na první pohled potěší velikost těla. Fotoaparát si zachoval téměř stejnou velikost i váhu jako E-M1 Mark III. OM-1 je těžší jenom o 19 g.
V porovnání s E-M1 Mark III přibylo na zadní straně velmi užitečné, samostatné AF-ON tlačítko. (Stejné tlačítko má i M1X). I toto tlačítko je programovatelné a lze si na něj nastavit jakoukoli funkci. Ostatní tlačítka mají rozložení stejné, jako E-M1 Mark III. To je určitě potěšující zejména pro ty, kteří do teď fotili s M1 Mark III.

Po zapnutí mě překvapilo, že OM-1 má novou podobu Menu. Nejprve jsem se lekl, že si na něj budu muset složitě zvykat, když už přesně vím, kdy kam v menu sáhnout, ale po krátké chvíli jsem zjistil, že je to teď vlastně přehlednější a všechny funkce, které spolu souvisí, jsou pěkně pohromadě.

Pohyb v Menu ovládáte otáčením předního kolečka, které přepíná mezi jednotlivými kartami a zadní kolečko posouvá mezi podsložkami na zvolené kartě. Je to velmi jednoduché, intuitivní a všechny záložky jsou logicky poskládané. Potřebná nastavení jsou tak snadno a přehledně dohledatelná. Navíc je i zde možnost poskládat si Menu podle své vlastní potřeby.

Také rozložení rychlého OK Menu doznalo změn a vzhledem k tomu, že jsem byl léta zvyklý se v něm bleskově orientovat, bude mi asi ještě chvíli trvat, než si úplně zvyknu. Jednotlivé položky jsou na jiných místech a to bylo (alespoň ze začátku) docela matoucí. Pozitivní ale je, že i OK Menu je zjednodušené, přehledné a některé, téměř nevyužívané položky už v hlavním okně nezobrazuje.

Nicméně pokud plánujete mít jedno tělo starší a k němu si pořídíte právě OM-1, bude nejspíš orientace v těchto rozdílných menu poněkud zdržovat.

Na přizpůsobení funkčních tlačítek jsme si zvykli už od předchozích modelů a je skvělé, že tato možnost zůstala i na OM-1. Osobně fotím hlavně s manuálním nastavením, protože jen tak mám snímek pod kontrolou ještě před vyfocením a mám zajištěnou stejnou expozici i v případě výrazné změny světel na pozadí. Protože OM-1 zvládá bez problémů i nastavení vysokých ISO a pro výsledný snímek je nejdůležitější expoziční čas, můžu si teď bez starosti foťák nastavit takto: pevný čas + pevná clona a kompenzaci expozice provádím změnou ISO předním kolečkem. Mám tak zajištěné použití potřebného času a nestane se, že pokud chci fotit časem 1/2000s nastaví mi foťák 1/250s jen pro to, že jsem se bál použít vyšší ISO. Všechno ostatní, co je potřeba při focení operativně měnit, jsem si přiřadil tlačítkům. Zatím to mám nastavené takhle, ale až další praxe ukáže, jestli nebude lepší jednotlivé funkce změnit nebo přiřadit jiným tlačítkům.

Za mě je naprostá pecka to, že sledování subjektu při C-AF lze využít i při snímání s velmi rychlým ProCapSH2. V praxi to znamená, že máte namáčknutou spoušť a aniž byste ukládali na kartu, foťák neustále sleduje a zaostřuje objekt. Přitom fotí do své paměti rychlostí až 50 snímků za vteřinu. V okamžiku, kdy spoušť domáčknete, předem zvolený počet snímků pořízených před domáčknutím spouště uloží na kartu. Pokud spoušť držíte dál, přidá i ty snímky, které aktuálně pořizujete. Nemůžete tak promeškat žádnou akci a například při nenadálém startu samičky hohola severního si pak můžete vybrat tu nejlepší kompozici nebo fázi křídel.

Významnou změnou prošel i AF, který má nově k dispozici neuvěřitelných 1053 zaostřovacích bodů křížového typu, rozmístěných po celé ploše snímku. Toto rozmístění si můžeme opět na čtyřech pozicích nastavit i podle sebe. Citlivost AF je - 8EV, což znamená, že není problém zaostřovat ani i při nedostatku světla.

Zaostřovací bod je tedy ještě menší a zaostření je tak ještě přesnější! Tak malý bod ani nebyl problém "prostrčit" mezi stébly trávy a přesně zaostřit chřástala vodního, který se mi při testování fotoaparátu na chvilku mihl v trávě na břehu mosteckého jezera.

OM-1 však nezůstává jen u možnosti volby miniaturního zaostřovacího bodu, je tady navíc vylepšená a rozšířená super vychytávka z M1X - detekce objektů. Funguje to neskutečně skvěle. Foťák vůbec nezaváhá, okamžitě detekuje objekt, zaostří a nepustí. Teď už opravdu záleží jenom na tom, abyste udrželi objekt v hledáčku, plynule sledovali jeho pohyb a o všechno ostatní se postará foťák sám. Můžu říci, že je to neskutečně návyková funkce. Kdo si to jednou zkusí, už nikdy nebude chtít fotit (nejen) letící ptáky jinak.

Vzhledem k možnostem, jsem OM-1 testoval hlavně na vodních ptácích v různých prostředích. Nejdříve jsem zkoušel fotit létající ptáky před složitějším pozadím, bez použití omezovače ostření. Potěšilo mě, že s tím fotoaparát neměl žádný problém a v mnoha případech dokázal přesně držet objekt i když mi letěl za větvemi stromu. Vzhledem k tomu, že se v hledáčku nezobrazuje velký zaostřovací bod jako v M1X, lépe se mi dařilo držet objekt v kompozici a nesnažil jsem se jako u M1X podvědomě pomáhat s umístěním AF terčíku na hlavu ptáka.

Rychlost autofocusu jsem ocenil i v případě fotografování statických záběrů. Vzhledem k tomu, jak přesné a rychlé zaostření je, jsem ve většině případech využíval C-AF+TR, jenom u sedících kormoránů jsem přepínal na S-AF.

Detekce zvířat byla další novinka, která mě velmi zaujala. I když je v popisu uvedeno že fotoaparát "detekuje zvířata, jako jsou psi a kočky" pozná spolehlivě i jiná zvířata. Zkoušel jsem kozorožce, pandu, medvěda a charzu. I když třeba kozorožci téměř splývali s pozadím a panda se schovávala ve spleti větví, potěšilo mě, že OM-1 neměl při detekci těchto zvířat žádný problém. Rychlost detekce zvířete a přesnost zaostření na oko jsem ocenil i při focení neposedné charzy, která se ve výběhu chomutovského zooparku téměř nezastaví.

Naproti tomu při tomto setkání s liškou, která nečekaně vykoukla z nory a byla jí vidět jenom půlka hlavy a ještě navíc měla před okem stéblo trávy, se detekce objektu celkem pochopitelně nechytla. Díky mému nastavení tlačítek jsem ale mohl detekci objektu okamžitě deaktivovat a lišku přesně zaostřit nejmenším zaostřovacím bodem. Tuto možnost jsem si přiřadil (stejně jako u M1X a M1 Mark III) páčce Fn. Na pozici 1 mám nastavený S-AF s nejmenším zaostřovacím bodem a na pozici 2 C-AF s detekcí objektu a zvoleným počtem zaostřovacích bodů. Přepínám podle toho, jestli se objekt pohybuje nebo je v klidu. Zároveň tím měním i rozložení a počet zaostřovacích bodů.

Chtěl jsem zkusit i zvířata v pohybu. Nejdostupnější, byli psi, na kterých jsem zkoušel, jak bude OM-1 při aktivované detekci zvířat držet zaostření při rychlém pohybu a kontinuálním ostření. S výsledkem jsem velmi spokojený, v sérii 27 snímků pořízených v průběhu necelých dvou vteřin, nebyly perfektně ostré jen dva. Myslím, že to mohlo být i tím, že psi byli dva a AF se možná musel rozhodovat, na kterou hlavu ostřit. Nicméně vzhledem k rychlosti, jakou se ke mně psi přibližovali, to považuji za skvělý výsledek.

Zdá se, že detekce zvířat funguje stejně dobře jako detekce ptáků a to je skvělá zpráva. Nabízí to totiž nové možnosti i v případech, kdy používám fotoaparát s připojeným spouštěcím čidlem jako fotopast. Už nebudu odkázaný pouze na širokoúhlé objektivy s velkou hloubkou ostrosti a fixní zaostření, ale stejně jako M1X u ptáků, si OM-1 najde v kompozici hlavu zvířete a na tu si sám před expozicí zaostří. Dokážu si využití této vychytávky velmi dobře představit třeba u jeleních kališť nebo liščích nor.

Jak jsem psal v úvodu, zatím jsem neměl příležitost vyvolat raw v žádném z mých oblíbených programů na zpracování rawu. Nicméně i tak jsem přesvědčený o tom, že použití vyšších hodnot ISO je u OM-1 znatelně lepší než u předcházejících modelů. V průběhu testování jsem se běžně pohyboval v hodnotách 2000 - 5000 ISO, v některých případech jsem použil i 6400 (série běžících psů výše), 8000 nebo 10000 ISO. Aniž bych používal programy na odšumění fotek, jsem s výsledky hodně spokojený a věřím, že po zpracování rawu např. v DxO Pure Raw zjistím, že velmi dobře použitelné budou i hodnoty vyšší.

Tak já v tom mám celkem jasno. Vždycky jsem měl dva fotoaparáty. Pokud jdu někam fotit, mám na jednom těle kratší objektiv a na druhém hlavní teleobjektiv. V poslední době to jsou hlavně 12-100 mm a 150-400 mm. Třeba na jelení říji to byly nejčastěji 40-150 mm a 150-400 mm. Ideální by bylo mít dvě stejná těla, ale to nešlo. E-M1 Mark III nemá detekci ptáků, ale umí ostřit na hvězdy. Když nemá grip, můžu fotit úplně od země - třeba houbu z podhledu. To u E-M1X nejde, díky vestavěnému gripu je vysoký, na hvězdy neostří, ale zase má tu detekci ptáků. Proto jsem měl "Xko" a "trojku." Problém byl hlavně v tom, že rozložení funkčních tlačítek je na každém těle jiné. Pokud jsem fotil s jedním tělem a najednou jsem potřeboval vzít druhé, nemohl jsem mačkat "čudlíky" po paměti, ale vždycky jsem se musel podívat, kde který vlastně teď je. A to někdy dost zdržovalo.
No a s příchodem OM-1 už mám vystaráno. OM-1 umí to, co E-M1 Mark III a M1X dohromady a ještě o hodně víc! Konečně si můžu pořídit dvě stejná a navíc neskutečně nadupaná těla a nepřijdu o žádnou výhodu!
Jdu do toho!