Národní park Grand Teton navazuje jižně na Yellowstone a jeho návštěva rozhodně stojí za to. Při naší fotografické cestě za jeleny wapiti, jsme se několik dní zdrželi i v těchto úžasných místech. Přestože jsme zde chtěli fotografovat hlavně losy, okouzlila nás krása místní přírody natolik, že jsme se věnovali i fotografování krajin, což zrovna není můj obor, ale tady to prostě jinak nešlo. Národní park se rozkládá pod majestátním pohořím Grand Teton, které mu dalo i své jméno. Stejnojmenná je i nejvyšší hora pohoří s nadmořskou výšku 4197 m. V úpatí hor leží veliké jezero Jackson Lake, na které směrem k jihu navazuje dalších šest menších jezer. Celou jihovýchodní částí pak protéká řeka Snake River. Právě v okolí této řeky jsme se pohybovali nejčastěji. Vstát brzy ráno a sledovat první ranní paprsky osvětlující nejvyšší vrcholky hor, zrcadlících se na klidné hladině řeky, byl opravdu velmi silný zážitek. V jedné ze zátok „Hadí řeky“ jsme našli velmi klidné místo, obývané morčáky velkými. Sedli jsme si na břeh a bez nějakého výraznějšího maskování jsme je pozorovali při lovu. U nás jsem se s nimi setkal zatím jenom v zimě, kdy k nám přilétají ze severu zimovat na nezamrzlé řeky a tak jsem byl rád, že je můžu pozorovat i zde. Jezdili kolem nás a s hlavou napůl potopenou pod hladinou, prozkoumávali křišťálově čistou vodu. Když spatřili rybu, bleskově se za ní potápěli. Loveckou úspěšnost měli poměrně velkou. Asi po hodině se na druhé straně řeky objevila rodinka vyder říčních. Čtyři odrostlá mláďata v doprovodu matky prohledávala břeh. Vydry se co chvíli vrhaly do vody, potápěly se a vesele dováděly. Z naší přítomnosti si nic nedělaly a věnovaly se hrám. Nebyli jsme však jediní, kdo pozoroval jejich dovádění. Nad námi zakroužil orel bělohlavý, kterého přítomnost vyder také zaujala. Slétl na protější břeh a sedl si na borovici tak, aby měl na vydry dobrý výhled. Těm se po chvíli podařilo ulovit větší rybu, kterou si vytáhly na břeh. To byl ale okamžik na který orel čekal, slétl ze stromu a spustil se přímo mezi ně. Vydry se snažily zachránit sebe i ulovenou rybu zmizením ve vodě, ale orel si ještě stačil pro část ryby sáhnout přímo do tlamy vydry a se svou kořistí pak znovu vylétl na strom, kde si jí v klidu spořádal. Překvapené vydry vylezly na břeh, chvíli orla pozorovaly, ale nakonec znovu zmizely ve vodě a pokračovaly v prohledávání břehu.
Nedaleko Signal Mountain Lodge jsme kousek od silnice objevili odpočívajícího losího býka. Prozradilo ho jeho obrovské paroží, které vyčnívalo ze zlatavé trávy. Odstavili jsme auto, vzali nejnutnější výbavu a vydali jsme se k němu. Museli jsme posupovat opatrně, protože přes porost nebylo daleko vidět a překvapit samici s mládětem, která tam také mohla někde být, by bylo hodně nebezpečné. Naštěstí jsme na žádnou nenarazili a za chvilku jsme už byli na místě, odkud jsme na losa dobře viděli. Postavili jsme si fotoaparáty na stativy a čekali až se los zvedne. Naše přítomnost nalákala další projíždějící fotografy a tak to tam po chvíli vypadalo jako na důležitém fotbalovém utkání – jeden teleobjektiv vedle druhého. Ležící los však neměl nijak naspěch a tak se lepších snímků dočkali jen ti nejtrpělivější. Dlouhé čekání se však vyplatilo. Za losem přišla losice, která se ho snažila zvednout. Dlouho se jí to nedařilo, ale los nakonec přeci jen neodolal a začal losici honit. Po několika kolech před objektivy fotoaparátů však zmizeli v hustém porostu a už se neukázali.
Další zajímavé setkání jsme zažili na Moose-Wilson Road, kam jsme původně jeli hledat losy. Na cestě bylo odstavené auto a kousek za ním stála skupinka lidí. Kolem auta se procházel černý medvěd. Bylo to odrostlé medvídě, další medvídě s medvědicí obratně šplhalo po keřích lemujících silnici a obíralo jejich plody. Pozorovali jsme je ze vzdálenosti asi dvaceti metrů. Bylo až neuvěřitelné, jak se dokázali pohybovat na tenkých větvičkách. Ani medvědům přítomnost lidí nevadila. Nakonec nás překvapil jeden z návštěvníků, který, ač se sotva pohyboval podpírajíc se berlemi, vyrazil přímo ke keři s medvědicí, berle si zapřel pod paždí, a kompaktním fotoaparátem se z několika metrů snažil udělat snímek. Miro se ho svou angličtinou snažil od tohoto úmyslu odradit, ale on jenom mávl rukou. Měl kliku, medvědice si ho opravdu nevšímala. Jedno z medvíďat ale z keře spadlo a když už bylo dole, přeběhlo cestu a vlezlo si na protější straně do vody. To už byla situace daleko nebezpečnější, protože v tu chvíli stál mezi medvídětem a medvědicí. Pochopil to ale včas a vrátil se do auta. Vzpomněl jsem si na příhodu z N.P. Denali na Aljašce, kdy jsme s Mirou seděli nedaleko cesty a čekali jsme s připravenými fotoaparáty na samici grizzlyho s medvíďaty. Ještě nebyla ani v dohledu když kolem nás projel strážce parku. Sotva nás uviděl, okamžitě zastavil, vyběhl z auta a spustil. Naštěstí jsem mu všechno nerozuměl, ale podle toho jak Miro zblednul a jak rychle začal balit fotoaparáty jsem pochopil, že přibližovat se k medvědům a zvláště k medvědicím s mladými není opravdu ten nejlepší nápad. Ještě že ten strážce nebyl tady, kdyby viděl tohohle dobrodruha, určitě by to s ním seklo. Myslím, že i když jsou zvířata v národních parcích a nejen v USA, na lidi zvyklá, opravdu se vyplatí dodržovat zásady bezpečnosti a zbytečně se k nim nepřibližovat. Nakonec, na Aljašce mě prohnala losice, několik útoků na návštěvníky jsem zažil i zde u jelenů wapiti, laň nás prohnala přímo ve městě Mammoth Hot Springs a bizon mě také zahnal do auta. Pokud budete mít příležitost podívat se do podobných míst, myslete na to a nepřibližujte se příliš blízko ke zvířatům, nejsou krotká!